Hymny šedé síly

Je sychravé ráno. Obloha se zatáhla, na nerovné chodníky a do čistých obličejů lidí padá množství vlhkým větrem hnaných ledových krůpějí. Nohy slábnou chladem a obtížnou chůzí blátem proti větru. Železná vrata Skartu se znovu hlučně otevírají. Posílená Umbrtkova legie vyčkává povelů pána. Umbrtka se vrací v mnohem větší síle. Ještě nikdy nekázal špínu s takovou razancí jako v těchto ponurých dnech. Tisíce komínů, zdánlivě chaotických železných konstrukcí a betonových pilířů prorůstá mezi větvemi starých stromů, které navždy ztrácí potřebu cítit na svých listech ostré sluneční paprsky. Lidské duše prostupuje věčná špína. Slyšte Umbrtkův šedý metal, jež předznamenává mravní a kulturní revoluci, která se stane mohutným hnacím motorem konečných změn. Zástupy lidí ztratí poslední zbytky pastelových barev, stanou se z nich šedé masy, více šedé než kdy byly. Ano, i Vy se stanete součástí špinavé pracovní mašinérie. Nevyhnutelná je ztráta zaběhlých principů a ideálů, zůstává jen víra v Umbrtkův mýtus, který se stal skutečností. Industriální pohanství nalézá hmatatelný rozměr. Nechte se prostoupit tóny, ve kterých je ještě více špíny než by bylo zapotřebí k rozdrcení veškeré dosavadní kultury. Tóny, které jsou produktem spontánní práce Umbrtkovy legie. Neustaneme, dokud Vás nezašpiníme.

Submitted by Nargaroth — Jun 18, 2026

Popeléřské vozy Ráno na ulici Jeden z ních ten pravý Zdroj všeho šedého zná Kontejnery mají Rezavé pera Po pás kdo v něm hledá Zdroj všeho šedého zná Když Ježíš poklekl na koleje, nevšiml si, že do něho jedeme vlakem zepředu, zezadu i bokem. Kdo mluví sám se zemí Obklopen kouřem z komínů O práci jsou jeho sny Zdroj všeho šedého zná Kdo pracoval s uhlím Lopatou do sklepů házel Tvář od mouru špinavou má Zdroj všeho šedého zná Pan Umbrtka ze skartu Legenda práce Vatový kabát má Zdroj všeho šedého zná Strojvůdce na nádráží Vlak do boha řídí Koleje vedou k oltáři Zdroj všeho šedého zná My jdeme po kolejích Za noci skrz Doudlevce potkáváme lid který Zdroj všeho šedého zná Co napadá nás v dešti Na místech ve špíně Co káže nám Pan Umbrtka To směřuje do zdroje Ježíš, nebo co to tam visí, sundáme a díru v nebi zakryjeme salámem.

Submitted by Nargaroth — Jun 18, 2026

Rypadlo je velké. Rypadlo je věčné. Jeho hlava je jako mastný černý brouk prokousávající si chodbu přezrálou višní, která se ukáže být tvojí součástí. Rypadlo si zachová svoji kovovost, ač ty změníš víru třeba stokrát. Dědek plísní živený, starý a hospodárný Vypráví svým druhům o cestě do záměstí: Na planině věčné hnědi spatřil krásné stvoření Kypřilo tam starou špínu ocelovým pařátem Všude kolem pobíhali lidé hrůzou moření Jak maso tak hlína jely na běžícím pásu ven Omámený dědek hladěl na tu práci celé dny Uslyšel jak bytost zpívá lidem nápěv posměšný Vaše těla - sádrokarton pogumovaný Vaši bozi - sypká hlína lejnem potřená Vaše touhy - nakažené jedem slunečním Vaše cesta - do mých čelistí namířená Tak velké - tak věčné - průmyslové velkorypadlo Dědek z kapes vytahoje hrsti prachu rezivého Rozdává svým druhům cítí se být prorokem Rypadlo toť drtič lidí bohů co z nich vybují Jeho hrany procházejí skrz hlínu a zkrz kosti Rypadlo je zrádné k těm kteří mu věrnost slibují Tím je udržuje v potemnělé bdělosti Rozedranou rukou dědek kreslí tajné znamení Než ho zánět krve skolí naposled mu v uších zní Moje tělo - neochvějně celokovové Nemám bohů - ctím jen sebe a svůj vlastní stín Nemám touhy - mám podrobný pracovní postup Pracovní postup - navždy mísit špínu rez a krev

Submitted by Nargaroth — Jun 18, 2026

Každé ráno za všedních dní Zdají se sny popelářské O tom jak na Umbrdwaru Projíždím svým kuka vozem Ranní město probouzí se Ruce mé se třesou prací Tramvaje už v bílé mlze Houfně vyjíždí z vozovny Brzdím jejich provoz tím jak Zastavuji na kolejích Lidé čerstvě probuzení Dlouho na tramvaj čekají Beru do svých rukou ráno Kontejnery zrezivělé Nikdo jiný nemá právo Špínu mísit Umbrdwarem Otvírám své oči chladné S radostí do práce vstávám Zaměstnání moje chladné Popelnicím život dávám Litinen Umbran Strojžvart - Pán popelářské šlechty Baron Valbert Mornstein - Pán hromadění šrotu Zvradlitekt Niklodým Doboh - Inženýr stavebních prací Měděvoj Mřížer Trojstav - Pán elektrické trakce

Submitted by Nargaroth — Jun 18, 2026

Tak jako vždy večer z domu vycházím Domluveni jsme, že v osm se stavím Morbivod prochází Umbrdrun Strastinen čeká v podkroví Morbivod rozezní zvon Letí pak na hlavu klíče Najít pak nemohu ten správný Pokaždé je to poslední Čas po osmé Umbrtkovi patří Tak jako velká část našich životů Umbrtkovy skladby nové stavíme Umbrtka Pán nás spojuje Oslavit vlastní práci je naše poslání Ve vatových kabátech vycházíme do ulic Pohanět Slunce Oslavit práci Pohanět sport Oslavit Umbrtku Pohanět tupce Oslavit bezdomovce Pohanět Krista Oslavit sebe Do boha míříme zlostné myšlenky Do lesa vedeme hlínou své kroky Za deště voda skrápí nám brýle Les v mlze nasáklý, vzácná to chvíle Nelze přehlédnout, že vždy se pak objeví Nepřítel Měsíc na jasném nebi Jednou ho shodíme a zakryjeme špínou Nebude Měsíc kazit nám okruhy Po standarTním okruhu v Liliové Ulici Potkáváme Umbrtku s úsměvem na líci Voda teče z kamene, pijeme ji pokaždé Posedíme na lavici, když jdeme z práce Dohodneme setkání v blízkých dnech Ve stejný čas a na stejném místě Jsme stále stejní a též naše práce Umbrtka vždy bude, i jeho legie Strubard, Bublav, Komínen, Zvradlany, Umbrdwar...

Submitted by Nargaroth — Jun 18, 2026

Volný všední den je dnes Vstávám však s chutí do práce Musím jít do ulic nebo v les Či pracovat s duší strojvůdce Nemám rád novodobé architekty Ani jejich kýčovité stavby Půjdu tam mezi staré domy Kde žije a sílí duše špíny Monstrózní parostroje smrti Divize umbrtkovy vozby Nádraží je mým cílem znova Vlaky s ulím jedou do Ústí nad Labem Ideály železniční práce Z oceli koleje a pražce Lokomotivní depo roste Stavbyvedoucí káže stavte Šedesátšest lokomotiv typu Sergej Táhne šestset kilometrů dlouhý vlak Tenhle vlak je plný uhlí Tenhle vlak jede do Hradce Králové Na šest tisíc kilometrů je slyšet rachot Strašně těžký vlak hýbe celou zemí Já řídím tohle umbrtkovo dítě Jsem pánem trakce a vozby do Plzně Ideály železniční práce Z oceli koleje a pražce Lokomotivní depo roste Stavbyvedoucí káže stavte

Submitted by Nargaroth — Jun 18, 2026

Vždy, když jdu Petrohradem, sním o věčném království Majestátné ústavě, jíž by vládnul Umbrtka Země čistě pracovní, plná správných lidí Kteří každý den ráno smysl v práci vidí A již se rozednívá, den bez slunce povstává Umbrtka jde bokem, do boha i do prava Jsme hrdí na odkaz pomočených rohů Sloupků, kolem nichž prošel Umbrtka či jiný z bohů Transplzeňský hangár, cíl mnohé z našich cest Pomník Pánů Kristobijců, zakladatelů měst Beton budiž salám pro duši Krev budiž déšť pro oči Vlak budiž maso pro boha Prach budiž smích pro vlasy Trolej budiž provaz pro boha Uhlí budiž lože pro Pána Vidím věčné království, kde by vládnul Umbrtka Osamostatnil Zvradlany, hradem je mu Skart Jistě by k nám zavítal, na Zvradlany ke koni Hovězí by pojídal, salám v záklonu odnášel Na kolena srazíme davy tupých hovad Mezi koleje zazdíme, skvostný to bude mít dopad Mosty nebudou popsané, mnoho sprejerů padne Naše duše to povznese, oči dál budou chladné Nebudem sklánět se dolů na lidi blbé jak měsíc Tupého patrona zhasnem, do boha už běží zajíc Po kolejích...

Submitted by Nargaroth — Jun 18, 2026

Čekali jsme na měsíc na obzoru stáli Když ten zmetek vylezl bohem jsme mu dali Strhli jsme ho dolu z hůry Zatloukali do něj kůly Bezhlavě jsme do něj bili A o smrti slunce snili Když pak zhebnul v louži špíny Vršili jsme kopec hlíny Pod nohama měsíc na východ slunce čekáme Zašpinit slunce svorně se chystáme Mistr špinitel a legie umbrtkova Opakujem co udělat,znova,znova znova Morbivod vrtačku drží Karl s pistolí moment východu střeží Strastinen rozdmíchává špínu Well kope hrob, hrabe hlínu Slunce už leze z noci ven Než chcípne zařve: Den!!!!!!!

Submitted by Nargaroth — Jun 18, 2026

Ubohý sousede, podívej se na sebe Lopotíš se jako červ Přenášíš toaletní papír z místa na místo A ani nevíš, kdo je poblíž Necítíš ten dotek Umbrtkův, realitu pánů práce Mocný dech vlaku v mrazu na kolejích Atributy bohabrzdných poslů: rezavý utahovák, šmidrokolá tramvaj, čepec s cihlou, kladivo bohabijné, klacky kristotlučné, hlídač vlakodojný, písty brusnokristé, tleskající skřet Tělo Krista již tak rozježděné Tolik černých vlaků Vzkazy bílých zajíců mezi pražci Kyvadlová doprava Věty a místa znovu a tamtéž posvětit a prohloubit Prstě čistě zopakovat, aby do boha to jelo!!! "Koleje v duši každého z nás Noc co noc ten mocný hlas Svolávám mezi pražce plzeňské pány práce"

Submitted by Nargaroth — Jun 18, 2026

Tam kde zvradlanské ulice se táhnou Umbrtka Šroubur večer vždy povstává Mohutné stavby za městem se tyčí Umbrtka Šroubur pomalu noc vidí Sen práce stokrát je divnější Umbrtka Šroubur předělává vlaky Vlak napříč nádražím postavit musí Umbrtka Šroubur génius dopravy Černý těžký vlak se zcela nesmyslně řítí bokem přes Umbrtkovo nádraží. Rozbíjí svou vahou betonové stožáry pro novodobý most. Probíhá naprostá reforma železniční dopravy. Široké pásy kolejí zazděných do země kříží krajinu. Vlak jede bokem napříč do boha. Zvradlanské ulice opět brázní kroky Umbrtka Šroubur hlídá noční město Mokré papírové krabice hnijí Umbrtka Šroubur pomalu usíná Na špinavém hadru z louže chodníku Umbrtka Šroubur vzlétl nad město Z výšky káže vlakům bokem jezdit do boha Umbrtka Šroubur vidí teď daleko Zvradlanská síla sestoupí z bor Hadry v rukách dělnické třídy Hrdých na svého praotce Škodu Navždy nám zajistí budoucnost špíny Naši předkové z let padesátých Každý den bděli nad prací strojů Turbiny, motory jsou jejich odkazem Pracovní minulost zvradlanských bohů

Submitted by Nargaroth — Jun 18, 2026

Rozdmýchat špínu Udusat čistotu Navršit hlínu Formovat jednotu Završit prachmatismus Bušit kovem do kovu Diskofilům smrt,válku Dělníkům práci, zahálku Dělníkům maso, plechy Dělníkům lokomotiv vzdechy. Dělníkům práci do Boha Dělníkům silné paže národa Dělník, práce ve špíně lord Dělník u bucharu v šeru stál Dělník železobetonových katedrál Dělník v háji ocelových monolitů Dělník v duši mé, v úkrytu Dělník vzorem lidu Dělníkem každý chce se stát S kovem denně se potýkat Dělníkem můj děd i otec byl Jejich odkaz jsem veršem docenil Dělníkem je pro mě celý den Kdo stojí stroji pokloněn Dělníkem každý z nás se stane Když pro něho v pět ráno vstane.

Submitted by Nargaroth — Jun 18, 2026

Sluneční svit hyne v železech Vlak bokem projel boha Uhlí snědl násilím Úpan Ježíš Umbrtka pomalu vypouští svůj vývod bokem Morbivod přijat na psychiatrii Karl zastřelil tisíc sprejerů Strastinen jede zajícem do boha Vlk jede s Wellem vlakem do boha Umbrtkova divize kráčí špínou pěškü Zajíc jede do boha vlakem Ježíš je zalepen salámem Slunce je zakryté plechem

Submitted by Nargaroth — Jun 18, 2026

Transplzeňský Hangár Velký Temný Nohy brázdí černý olej Starý Kromlechy betonové Špinavé, chladné Hlouběji, hlouběji bloudit v chodbách Drtit těla o mříže Démone špíny, dej mi právo a sílu Být skryt před sluncem v chladných halách Mříže, Beton... Železo a lidská torza Bude náš Ten velký Transplzeňský hangár Kontrast krve S černým olejem Kovobetonová apokalypsa Zůstat sami a dýchat vzduch Vlhký a těžký Nejtemnější touha Chlad kovové dimenze Rez a krev na stěnách Část světa Jen naše Ta nejšpinavější...

Submitted by Nargaroth — Jun 18, 2026

Petrohrad je místo slavné Slyšte je v něm tramvaj dunět Umbrtkovo tramvaj jede tiše Ve skartu však stroje slyšet dunět. V dálce jede stařičká tramvaj šmidrokolá Ze skartu ji Umbrtka ku zvážení volá. Dobře ví že jezdit Nebude již více neboť už má odježděné Svoje hodiny, Umbrtka to ví Není jediný. On však ze všech nejvice tuto tramvaj miluje Obouvá si střevíce koleje natahuje. Petrohrad je místo slavné Plné tajemství Tramvaj jede tiše K umbrtkovo hájenství. Umbrtka si váhu chystá (bude vážení) Pro penízek kapsu chystá (bude po zvážení) Nadřízený jistě uzná Umbrtkovo snažení. Tramvaj supí ku skartu Umbrtka promazává poslední kolo A hle již nablýskaná váha čeká A po svém zvážení s tramvají společně Ukončí Umbrtkovo utrpení. Petrohrad je místo slavné Místo radosti Tramvaj svojí jízdou ukončila Umbrtkovo starosti. Umbrtkovo váha rekordní váhu měří Je to jasné vždyď je to Umbrtkovo zboží. A tak skart vítězí v sběrové soutěži Radost má pan Umbrtka i pan primátor S umbrtky se stává Sběrový novátor Primátor mu dává vázu s věží (primátor mu dává vázu svěží) Petrohrad je místo slavné Místo radosti Každý si teď chodí Do skartu pro štěstí. Opěvujme Umbrtku jeho slavnou čtvrť A ten kdo to nedělá tomu hrozí smrť. Tímto pro dnes končím o umbrtce snění. Není to však zdaleka konec umbrtkovského dění.

Submitted by Nargaroth — Jun 18, 2026

Brzy ráno za mrazu S chutí vstávám do práce Plechy nesu pro Umbrtku Zatímco ještě spí Pan Strastinen Kovobijné palice práchmem se chvějí Písně šedé práce pro radost naší hrají Kovobijné palice práchmem se chvějí Písně plné vlaků a strojírenství Šedý pracovní metal Bez politiky a bez náboženství Jen špinavé šedé umění Oslavující práci v průmyslu Město Plzeň tajemné po ránu Lávka mrazivá přes řeku Radbuzu Papírenský komín jako ze snů Nádraží plné nákladních vlaků Chvála pracovníkům kovodělného průmyslu Oni vtiskli městu tvář výrobních hal Vlaky a tramvaje jsou dětmi dělníků Vozí je do práce za deštivých rán Síla řek, stromů a hlíny V souladu s pravostí panenské špíny Příroda s průmyslem ruku si podává Bezdomovec pod mostem pomalu vychládá Zašpinit Slunce Dělnický a bezdomovecký šedý metal Kladivo pracuje na stodeset procent Kovostroj plzeňských pánů práce Prachmatismus jako nový umělecký směr Budou další desítky šedošedých písní Celý život budeme montovat pracovní skladby Od počátku do středu a od středu k počátku ABCBA ABCBA ABCBA ABCBA Když vidím po ránu popelářské vozy Zmocní se mne touha v kontejner dlaň zabořit Voda ve tváři dodává mi odvahy Jako fantom z Doudlevec břímě své si vydobít Když vidím po ránu Mornsteina s károu Unesen jsem atmosférou řinčení plechů Jede v mlze do skartu za umbrtkovo váhou Pokládá kov na zem za umbrtkova dechu Když vidím po ránu na nádraží vlaky Jen já nelépe vím kam a proč pojedou Konečná stanice je oltář boží Všechny koleje tam nepochybně vedou

Submitted by Nargaroth — Jun 18, 2026

Soumrak padl na Slovany A dělník opustil stanoviště Diví lidé brázdí ulice Fronty stojí před řeznictvím Když nebe potáhlo se mraky Komíny řežou klenbu nebe V zápětí začne táhlý déšť Vše odráží mokrá ulice Vytváří se lidem obrácený svět Déšť hudbou svou jednotvárnou Utlumil i nežádoucí zpěv Slepé uličky plní mlha A lidské duše zášť a hněv A již nečekal nikdo z nás Na východ či západ slunce Uctíváme jen mlhu,déšť a mráz To je náš zákon práce Když nebe je potažené mraky

Submitted by Nargaroth — Jun 18, 2026

U popelnic lze nalézt jen šed, chybí tam slunce a veselé barvy Tak žádoucí vlahost a špína mi skvostně vynahradily svět Neopěvuji konzum co zbyl po lidech Ale tu podstatu skrytou pod tím Ten opuštěný duchovní svět A hlas který se nese nocí Navždy mým pastýřem skomírající den A zvuky vlaků putující vzduchem A vlaky přejíždí každý můj sen Potuluji se střech však nad hlavou mám Bloudím v noci ve špíně Zřím koleje a vlaky nádraží je můj chrám Na odstavišti dlouhé řady vlaků Jdu skrz ty jednotvárné ulice Vnitřní útěchu mi nesebere Ani když potkám bílého zajíce

Submitted by Nargaroth — Jun 18, 2026

Každým vlakem, byť by stál Či se vracel z boha, Projíždí vnitřní vlak, Který jede do boha. Kdo pracuje poctivě, Ten to cítí zrovna tak. Špína v nás už nepohasne. Umbrtka - náš vnitřní vlak Na obzoru vidím siluety starých strojů Složitých a krásných jako zimní stromy Před sluncem je chrání bratr břečťan Jejich výdechy otřásají zemí Může se zdát, že ty stroje spí V mém nitru ale pracují Vdechuji části komínů Umbrtka vplouvá bokem do mých snů Umbrtka - Pán nepopsaných zdí Šedá eminence v popředí Na obzoru vidím ocelové dešťové mraky Kovový déšť zničí vše nové a špatné Matérie dnů a lidí je rozplizlá a tupá Vnitřní vlak nám ale ukazuje směr Pohrdáme do boha Budujeme dílo Šedá moudrost silnější Než by se kdy snilo Kdo pracuje poctivě Ten to cítí zrovna tak Špína v nás už nepohasne Umbrtka - náš vnitřní vlak

Submitted by Nargaroth — Jun 18, 2026

[část první: Je třeba vystavěti] Je třeba postavit nové Umbrtkovy pomníky. Návrh smělý, však opodstatněný a špínou posvěcený! Kdo se však zmostí prachmatického veledíla? Vím o někom. Povolejme inženýra zvradlitekta Niklodýma Doboha! Zvradlitekte Dobohu, špínostrojní estéte, zvradlomatických monumentů třeba zhotoviti. Snadný úkol pro mne a Umbrtkovy dělníky. Rovné ruce ponechte mi, stvořím veleskvostné perpetuum zvradlivé, v činnost vše uvedu k poctě pána Umbrtky. Zvradlitekt Doboh počal stavět. dělníci lili beton, cihlu s kovem snoubili. [část druhá: Tajemné stavby v naší blízkosti] Plzeňské zvradliště Teplárenské hydropeklo Stojí tam, aby se mohlo zvradlit Nejtužší vodostěna, oblaka špínopáry letí Hluk, který zní do boha proto, aby zněl do boha Jablonská masna Krvavý sklepní chaos, rezavé vykuchováky Zvěř zabita, aby mohla být drcena Oboustranné sekání do odpadního masa Odpad, který páchne do boha proto, aby páchnul do boha Podorlický lom Stovky metrů dopravníku Kámen těžen proto, aby mohl měnit místa Šedá pavučina horninových toků Kameny, které jedou do boha proto, aby jely do boha Plzeňská nemocnice Lidské zbytky do věčnosti proleželé Leží, aby mohly být obraceny Doplňovány, posunovány, odstraňovány Mozky, které hnijí do boha proto, aby hnily do boha [část třetí - Ví snad někdo víc?] Tajemné stavby s věčným posláním Sídla astrální pracovní šlechty Pozemská existence odůvodněna jejich procesy Produktem procesů důvod jejich pozemské existence Kultura průmyslových megalitů Zdroje energie industriálního pohanství Nekonečný cyklus příčin a důsledků Zhmotnění Umbrtkova smyslu bytí Magnnety a duše jeho špinavých legií Jsou, aby tam byly Zbudujeme chrámy práce V Transplzeňském hangáru Dobohovy nekrology Ocelí do betonu vtesáme Krví čistých zbarvíme Esencí špíny se pokryjeme Do železného molochu vstoupíme Deset tisíc pomníků Umbrtkovi postavíme Geniální díla zvradlitekta Doboha Odhaluje Umbrtkova brigáda Morbivod, Strastinen, Karl i Well Ví snad někdo víc?

Submitted by Nargaroth — Jun 18, 2026

Umbrtko, náš pane, buď s námi po celý den Ať ve všem, co se stane, jsi s námi oslaven Až nebe začne se mračit, my můžeme vstát Ať zhyne slunce a stihne ho pád Ať postavíme chrámy práce tvé v hangárech svých Buď po celý dnešek s námi, ať přemostíme, zastřešíme smích Ať nejdeme na koleje s otázkou, kam všechny vlaky jedou Ať maso přijmeme pěškü a salám duchem s tebou Ať šlapeme na všechno, co kolem nás je čisté Ať tvou duši chrání písty brusnokristé Ať mlha a její přátelé a vyznavači vody Pokoří ty do výše vedoucí duchovní schody Ať bezdomovci v houfech všude koolem proudí A nevěřící na smrt náš Pán Umbrtka soudí Ó, ať tečou proudy šedých vod Ať jen teče to vše hnědé a šedé Umbrtko, všichni shromáždí se v tvůj bok

Submitted by Nargaroth — Jun 18, 2026

Proč neustále uctívat slunovrat Má zůstat jinde,sem se nevracet Nechceme ho my,Umbrtka,skart Bledost pleti se začne vytrácet Svěžest země se začne vytrácet Chuť do práce se začne vytrácet Malá je země,jezdí na ni mnoho aut Víc silnic a hnusných obchvatů Stromů rychle začalo ubývat Aleje stromů se začnou vytrácet Staré továrny se začnou vytrácet Kamenné zdi se začnou vytrácet Refrén:Synové pahorkatiny ve vatových kabátech v létě Synové plzeňské kotliny ve větru na Ostré hůrce Okouzleni jarní krajinou Na jazyku pouze chuť masa Bílé jsou oči, modrá rasa Ta trocha lesů co zbývá Znám tem každý strom Chuť jeho pryskyřice Kterou dávám do barev Kořeny zanesené mechem Oltáře lesních tvorů A nory jezevců Obydlené nebo opuštěné Zemní a lesní zvěř Oslavuje s námi ticho Noci plné deště bičujícího Do majestátně černých skal Recitace:Málo z nás to vychutná Nám velí síla země Ne společnost otroků

Submitted by Nargaroth — Jun 18, 2026

Můžeš myslet pracujíc Hledat další podzim Desky zemské kůry Vrhly zlověstný stín Můžeš myslet pracujíc Zelený list, rub i líc Spadlý na kočičí hlavy Děsí jen nás, ne tupé davy Můžeš myslet pracujíc A z podzimu nemáš nic Zelený list na zem spadlý Sluncem popálený, schřadlý Můžeš myslet pracujíc Z myšlenek nepoznáš nic Přitom věřils ve svou truhlu A teď v rohu brousíš kudlu Můžeš myslet pracujíc Ulehat u popelnic Papírové krabice, tvůj šat Proniká však skrz ně chlad

Submitted by Nargaroth — Jun 18, 2026

Kráčím šedou ulicí Ranní chlad mnou prostupuje Míhají se kolem dělníci O šesté se do práce nastupuje Pracovník každé ráno vstává Výrobní pásy letí Továrna mu obživu dává Práce se železem šlechtí Úchvatné kouzlo průmyslu Inspirací mne naplňuje Neptám se již po smyslu Každý z nás továrnu obdivuje Šramot železa se nikdy nezmění Umbrtkova dřina má dva rozměry Práce s plechem a skvost hudební Nenacházím k tomu příměry Stále zamračená obloha Hluk, mokro a špína Moje věčná duchovní poloha Odpadní vodu místo vína Lidského umu vrcholem V krajině železniční koleje Laskám se s ozubeným kolem Pro stroje dostatek oleje Umbrtka je navždy v nás Nikdy se to nezmění Nesmrtelný špíny hlas Prachmatické umění

Submitted by Nargaroth — Jun 18, 2026