Vnitřní tma
Mám rozpínavé stopy v dechu Není to člověk Koho se vidím zvedat Dívejte se vpřed Na železný mlýn Odlil jsem ho z jedu Co nemá žádný had Protivítr proudí flétnami By přidusil zdroj neklidu A satanskými výpary Zoxidoval na věčnost Bez tupých píšťal vítr dá smrt jedním pohybem Střelné temno světa a démon zlosyn pán Mrtvé černé slunce vyšlo v natrávené krvi Špatnou noc dnes popřeji já sobě i vám Uzavřená střecha světa Uzavřené prameny řek Omotali jsme prasklá okna ostnatým drátem Na dvoře se plazí jako břečťan Občas dojde lidským dílům krev V nedávných letech se nikdo nesmál Jen sem tam drobná perla v koutku oka Dál od duše jsem stejně neviděl Jen sem tam drobná perla v koutku oka Nechali jsme oči hnít na pláni kostí Jakoby snad neslyšen byl okřídlený Satan Zpřelámané výztuhy mi nic nebrání v lovu Neurony v hlavici i prach na úder mám V nedávných letech se nikdo nesmál Jen sem tam drobná perla v koutku oka Dál od duše jsem stejně neviděl Jen sem tam drobná perla v koutku oka Na plameny pod drnem si zkuste napsat bohu S vědomím tak statečným o nesmrtelném písmu Lekl jsem se možná na cestách mimo povrch Nerozbiji planetu, jen její černou skříňku V nedávných letech se nikdo nesmál Jen sem tam drobná perla v koutku oka Dál od duše jsem stejně neviděl Jen sem tam drobná perla v koutku oka
Submitted by NecroLord — Apr 24, 2025
Musím tě zabít, abych mohl jíst tvé sny Myšlenky starých Šamanům Přetvoření dávno mrtvých duší a bohů Jen v mase je síla tvoření Musím tě zabít, abych mohl jíst tvé sny Slova nevyřčená, slova spolykaná Musím tě zabít, abych mohl jíst tvé sny Do kostí hřebem vyrýt znaky zhouby V dutině prázdné lebky uchovat víno Uřezat tři prsty jako potravu ohně
Submitted by johnmansley — Apr 24, 2025
Kdybych tak mohl přijít Opařit se dechem chladných hvězd Měsíc co měsíc jsem dál zmrazení Jen odplout v lodi s děsem Nastal čas jistoty a přísných atmosfér O čelo se opřel stinný kmen Kdejaký tyran mě táhne nazpět do jeskyní Kde není ani památky po ohních Nikomu tam nechybí hnízda smrti, života Možná jen spí v chladných vodách sama smrt Často se probouzí Ukazuje se lidem ráno v zrcadlech Než jim strop domu rozdrtí mozek Nebo praskne páteř Proč není vidět tma Všude kolem hnusná zář Abychom zaspali své kletby Vdechoval jsem z břehů mlhy Byla zima, všude bahno, možná mrtvé stopy Nikomu tam nechybí hnízda smrti, života Možná jen spí v chladných vodách sama smrt Často se probouzí Ukazuje se lidem ráno v zrcadlech Než jim strop domu rozdrtí mozek Nebo praskne páteř Vždy mě něco táhlo dolu k obloze Vzhůru k podzemí Ale nic mi nevěřte Některé plameny nezhasnou ani pod vodou Ani v plamenech
Submitted by johnmansley — Apr 24, 2025
Vidím černá spektra barev Černou vodu proudit peklem Trnitou končinou s černými obzory Studenou cestou se řítím trápen Budete se děsit, až obloha na zem mrtvá spadne Budete se děsit plamenů od toho, kdo nemá krev Vaše krev je drahá jako ďáblu černé železo Vaše oči s jiskrou už asi neuvidíte Já žehnám nespravedlivým Abych černou nocí mohl vláčet lesklé kameny Černá spektra, třas rozpoutat Za hranicí živého Jeden obří hřbitov, černá boží práce Černá spektra Na obloze stojí psáno černě Ihned do země máte jít Do těch prostor po válce Abyste se nepozvraceli Vlastními silami dostanete pěstí Zkrachovalci dějin Dobytek jste býložravý Stejně shoříte s ním Vylezli jsme ze země s odvoláním na starou mršinu Cihla v hlavě neřekne nám ani slovo O pořádcích mezi vámi a těmi dole Vyhnívacím obdobím zkrátím dlouhou chvíli Pro vás lítost a proti vám lidskost Les rukou nahoře, chci vidět zuřit davy A jedním hnutím prstu krátit dlouhou chvíli Chci zpět na svá stará místa Slyšet ve snech stejné tóny Stejný křik a vichr z pekla plný tak rozporů Jako mezi vůdci Černá spektra Obří hřbitov Les rukou nahoře Lesklé kameny
Submitted by Morgoth — Apr 24, 2025
Dusím se, jak hltám hlínu s krví Na okraji ostrohu pojídám duše zvířat Vítr, bahno a tlející listí je můj šat Vyhřezlé vnitřnosti věští příchod tmy A smrt, ta se neptá Bere vše Dusím se, jak hltám syrovou zem Bílé kosti obrazem konce lidství Tma je v nás, proniká ven, trhá věky dnů Nehybně pluje středem netečné věčnosti A smrt, ta se neptá Bere vše Dusím se, jak hltám žár zrození Roztavené časti obrovského soukolí To je řád, jenž spustí chaos obrození Jen proto jsem spal, jen proto jsem vstal A smrt, ta se neptá Bere vše
Submitted by BloodShrine — Apr 24, 2025
Ti lidé usínají denně v prachu A pořád větší střepy v rukou Ukrojili jsme si z nich kus smrti Snad jednou pozdravit ji přijdeme Zatmění Země i zatmění boha Pod ostrahou plic zmačkaných a žil Jen se rozhlédněte kolem sebe Napříč světem prach a stín Asi jsme občas přišli pozdě Krvi to lhostejno, má cestu jistou Ven Jako při povodních voda z přehrady Každou noc jsme prostříleli Hlavy padaly a já plul mezi Lepší ty obzory s ďáblem na nebi S chutí tam nakreslíme zlý den Zatmění Země i zatmění boha Pod ostrahou plic zmačkaných a žil Jen se rozhlédněte kolem sebe Napříč světem prach a stín Ráno uhasl jeden malý požár A ukrojil nám ze svého Eliášův oheň na strhující obdiv V těžkém oparu zářící mlhy Vnější démonstvo má jasné kontury Bývají to jiskry hodné pekel Mám právo a povinnost je držet nad sebou Do budoucna to vidím velmi dobře
Gigantickou stopu vryl příšerný přízrak v lid Ohavný kráter sel pod kůži planetě Bezčasí obludná v dospělosti propuknou Sklonilo se nebe k zemi Toky řek svůj mění směr Namočilo bouřné pero v kalamáři hněvu Bez poskvrny napíše nám parte Za mříže další tvor opravdu tak mrtvý Sklonilo se nebe k zemi Toky řek svůj mění směr Namočil bouřné pero v kalamáři hněvu Bez poskvrny napíše nám parte Vichru prst vrhá klec na zrůdy vesnic, měst Hřbitov knih kvete z vin lačných slin člověka Vyvrásněné hroboví dítka jeho spolyká
Submitted by Immortal — Apr 24, 2025
Vítej v mém domě, hostím zde mrtvé Vítej v domě kostí, jen oni mohou dál Setřou prach z unavených očí Hanět svět a živým se smát Nakrmte útroby černé země Povstane z masa král Had Probudí se s žárem ohně By skuli věčný kruh Vítej v mém domě, pijí zde mrtví Vítej v domě kostí, jen oni vstoupit smí Setřou prach z unavených očí Hanět svět a živým se smát Nakrmte zemi svou smrtí Dopřejte hodokvas stínům Spěte navždy v domě kostí Spalte na popel lidský dům Vítej v mém domě, sní zde mrtví Zde spočineš jako jeden z nich
Submitted by MetalElf — Apr 24, 2025
Praskají zemské desky Praskají lidské lebky Hnusné sežrané zhuštěné mozky Rok mrazné zimy a konzervy z nich Zabíjím s jiskrou v očích, zabíjím poctivě Vždyť i nebeské blesky popravily vlastni psy Nádoby s masem lidským pod zemí zamrznou Na pláních pohřebních pak vyrostou plameny Dusnotvorné ostrovy jsem navštívil a roztavil Obálky se smetím jen navrátil nebesům Na svaté stopy pak bůh vztáhl samostříl Spadli ti ohavní pod stoly, střechy Sochy, Ty a synek v náručí jste bez hlavy Zabíjím s jiskrou v očích, zabíjím poctivě Vždyť i nebeské blesky popravily vlastni psy Nádoby s masem lidským pod zemí zamrznou Na pláních pohřebních pak vyrostou plameny Vůbec se nikdo neděsí svých údů v krmelci Vždyť viděli též hmoty stokrát děsuplnější Hnusné sežrané zhuštěné mozky Rok mrazné zimy a konzervy z nich Tváře tvarů, plesnivý i člověk v slzách Vůni smrti máme doma spousty staletí
Submitted by NecroLord — Apr 24, 2025
Ve stojatých vodách vidíme sami sebe Mršiny požírajíce vlastních niter Natrávenou lidskost prý vrátit má Modlitba k jedinému bohu Na krvavých kolenou Pod sebou černou zem Zlomí mosty slovy, jak vkrádá se lež A červi se strachem tetelí, když opustí hnůj Na konci není světlo Jen vnitřní tma Na konci není zář Jen vnitřní tma Ve stojatých vodách vidíme zkřivenou tvář Prázdná hanobíce slova ticha Jak na konci dnů chceme řvát Když rozervaný ve větru vlá Na konci není mír Jen vnitřní tma Na konci není světlo Jen vnitřní tma Jen tma Jen smrt Tma Smrt
Submitted by Grave666 — Apr 24, 2025