Každý strom má svůj stín
Hladiny vod podél cest V lesích u nás kreslí struktury Zaříznuté staletím do krajiny Potáhnu se šerem s perem psát do nich Podám ruku křovinám Podzimní van zrána, i když dýchá jaro Tíha mokrých par vláčí pozdní zbytky Zbytky sněhu v póry hornin A bledé květy hle v opuštěných stavbách V samém srdci lesa On Měsíc nad nočními stráněmi Nejde spustit z očí, to bych nepřežil Vánek zrána dýchá tak živě To kmitají tisíce skoro přeludů životem V každé stopě je čemu se klanět Jaké vůně brát si za své Na kraji těch nejstarších zahrad
Submitted by NecroGod — Apr 24, 2025
Ze starých míst v říši Trollech Šramot zvířat z jitra hraje Hýbe s city jako s listy Život slaví klenby cest Prší na radyňské skály A lesní dobytek Přečkám den a promluvím s nimi Jak se po staletí Měnily meandry Úslavy Ve slepém rameni deště Vrbám vlhnou vlasy Já poslouchat chci den a noc Šum Další ráno černý polštář Mlčí kozelské panství Les domovem a pamětníkem Mohylových pohřebišť Tam, kde je les, žili kdysi lidé Šramot zvířat v říši Trollech
Submitted by Corpse Defiler — Apr 24, 2025
Déšť bije do jizev prastaré matky Země Kdo spatří neuchopitelnou krásu paní z jezera Kdo smí nahlédnout pod závoj vodní hladiny Šeptej v tmavých dnech slova kouzelná Každý strom má svůj stín Listí ševelí, jehličnany šumí Každý strom má svůj stín Zde tepe pravý život Každý strom má svůj stín V jeho chladu v srdci mrazí Každý strom má svůj stín Jejich království ne každý spatří Žádné světlo nevstoupí Pod jejich korunu Jen ten, kdo vchází s pokorou Cítí vůni jehličí Tam obrazy života vstoupí do jeho nitra Vejdi pod klenby mohutných vrásčitých dubů Dlouhý stín, v něm ohlodané kosti Staré, zetlelé v listí roky hnijí
Submitted by johnmansley — Apr 24, 2025
Cestou dál a dál do nitra prastarých hvozdů K samotným kořenům mohutných hor Do hloubi hnízd běsů šílených Do hloubi samotného bytí, k letokruhům země Cestou dál a dál pod hvězdnou oblohou Pod stříbrem měsíce, co stíny dělá delší K velkému stromu, kam živí nemohou K černému jezeru, kde zrcadlí se svět Cestou dál a dál do zlatých síní bohů Tam se smrtí přejdeme na druhý břeh Podél toků zurčících potoků Odezní pozemské snění Zemi přenechám svůj dech Cestou dál a dál nekonečnou travnatou plání V krvi i duši, ve sněhu i ohni našich předků Bahno v řečišti popel těla pohltí Zrození Země, zrození stromů, zrození lesa
Submitted by BloodShrine — Apr 24, 2025
Procitám v mlžném zasnění Někde v roklinách Českého krasu Tažen vůlí chladných vod Pěnovcových kaskád Pěnovec na devonském vápenci Skrývá se v nočním bytí Ostré záblesky nad kopci O stěny tříští se křik Padne tma v Císařské rokli My přicházeli od Kody pokaždé za soumraku Prší a bude pršet, voda se provrtá listím Bezejmenný tok dole v rokli Svedl nás do pasti skalních stěn Škrábat se po kolmé stráni do dalších pastí Už vím proč se tu říká Údolí děsu Žijící les v černých sítích Naším průvodcem vrstevnicemi Dýcháme bouří sycený vzduch A tlejícími kmeny Než nás omráčí svítání
Submitted by Lake of Tears — Apr 24, 2025
Promlouvají šeptem i šumem Kde kdysi bylo moře, hluboký les pěje Kde kdysi bylo moře, za třetihor Moře pryč, a skalní stěny otvírají okna Za soumraku vidět jsou v nich tváře vlka V lese život Přilož dlaň na listopad A jasné světlo přisedá Malby stromů na stráních nás povedou při cestách Oblékni se pískovcem Spočineme ve vrstvách Skalním městem zabloudíme Skřítci zdraví nás Pořád bude o čem psát Na podzim a za deště Z mechů sát vláhu v sevření skal Nedobytný hrad uprostřed lesa
Submitted by Cyberwaste — Apr 24, 2025
Stromů šat a vrchovin v barvách září jara Šepot zvířat hlubinami lesních tajů proplouvá Ať kvetou mlžné prameny, tak i krajina širá Touhy větrů sedají pod netopýří křídla Černí psi při cestách střeží sluje zimovišť Mlčí nám na pozdrav po staletí s poklidem Ať dospěje v nás lesní duše v dar je uslyšet Chvalozpěvy přírody prší v zářích nad ránem O svět nízkých porostů pohledem se opřít Rody nových listů chvěny žízní po jitru Zapadnou liché noci a napnou křídla v loubí Studnice mlh a mračen zrcadlí se ve vichru Snili jsme o pláních, roklích, jiskření živlů V tajemném spánku skutečnosti Zahlédnu dozvuky, stíny prastarých hromů V pohledu nehmotné lesní moudrosti
Submitted by Sexy Gargoyle — Apr 24, 2025
Oči, aby viděl skrze mraky olověné Ústa, aby překřičel bouře zlověstné A tam stojí sám ve víru šedých mlh Nad špicemi stromů nad vrcholy kopců V hustém sněžení svahy hor jeho řev strhl Ve studeném dešti stráží vše živé Oči, aby viděl skrze mraky olověné Ústa, aby překřičel bouře zlověstné Vládne i studenou smrtí Poprvé sestoupil na zem a vyrostl strom Poprvé promluvil do prázdna a nebem zaduněl hrom Poprvé paže zdvihl a pohnul celou oblohou Poprvé plivl a v korytech rozpěnil toky řek Oči, aby viděl skrze mraky olověné Ústa, aby překřičel bouře zlověstné Vládne i studenou smrtí
Submitted by The Void — Apr 24, 2025