Jasmuz
Slyšte příběh dávný, lidským knihám skrytý Příběh, který podnes žije v lesním přítmí V přítmí zašlých pěšin, v dechu lesních síní Vepsán v kůře dubů, jež je věrně stíní Šeptají ho běsi v lůně novoluní Odráží se v očích skrytých čirých tůní U Zeleného hvozdu kovář zvaný Jasmuz žil Stáří už ho dohnalo, však neubralo sil Bílé vlasy do copu a vrásky do tváře A v roklích těch vrásek vryta moudrost kováře: Zář střídá stín, zář dá oživnout novému Stín střídá zář, stín dá nový tvar živému V lesích i ve zdech kovárny Tentýž zákon, tentýž mocný sen I kmen musí zimou kalen být Má-li zjara rozkvést posílen Kovář zná koloběh nejstarší Když čepel, podkovu z ohně vynáší Plameny ve výhni, v oblacích Kladivo rozvíří jisker žhavý sníh Nezapomněl nikdy Jasmuz, nač je třeba dbát Poklonit se mocnostem, jež střeží lesní řád Poklonit se stromům, jejichž dřevem zatápěl Děkoval za byliny i med divokých včel Kovář zná koloběh nejstarší Když čepel, podkovu z ohně vynáší Plameny ve výhni, v oblacích Kladivo rozvíří jisker žhavý sníh Zrod, zmar, vzdor, smír Mráz, žár Dary noci, dary slunce Dub, meč, buk, štít Jilm, zbroj Splyne s mízou koloběhu Lesy pamatují, kdo s úctou jimi šel Lesy pamatován ten, kdo nezapomněl Zrod, zmar Vzdor, smír Mráz, žár Dary noci, dary slunce Dub, meč Buk, štít Jilm, zbroj Splyne s mízou koloběhu Zrod, zmar Vzdor, smír Mráz, žár Dary noci, dary slunce Pravdu, čest Moudrost, sílu V tichu slují Lesy věčně pamatuj
Submitted by NecroLord — Apr 24, 2025
Sekery, nože, zbraně Takové ve výhni nástroje svítí Žhavé se železo utne Až tvary dozrají v cennosti brilantní Koně běží s lidmi pro dary Duní podkovy Po celém kraji pochválené Kování toho starce Co tolik srostlý s lesním světem Přikoval své srdce ke všem kovadlinám ticha Koně běží s lidmi pro dary Šumí koruny Jednoho dne, proč ticho se zmařilo To přijel někdo, hrdě se nesl vysoko Tam odtud hleděl na muže, Jasmuze Oř jeho žebrákem bez podkovy na zadní noze Za pasem meč, u sedla připevněný štít Dřevo lipové a královský znak Představil se jako princ, vážený dědic Dubového trůnu města Oreby "Tvá poklona je málo hluboká, takto si vážíš prince, dědice trůnu? Můj kůň ztratil podkovu, Ukovej však čtyři nové! A chci, aby až tryskem pojedu Podkovy zpívaly jako žádné jiné." Zapomenuto takové umění To ani starý kovář z hvozdu nesvede Neodhalené kovy odjinud Ne v rukou lidských tajemství lze držet staletí Odmítnout rozkazy pánů nedobře To kat by musel uposlechnout, přijít k oprátce Sekery, nože, zbraně Takové ve výhni nástroje svítí Žhavé se železo utne Až tvary dozrají v cennosti brilantní Koně běží s lidmi pro dary Duní podkovy Po celém kraji pochválené Kování toho starce Co tolik srostlý s lesním světem Přikoval své srdce ke všem kovadlinám ticha Koně běží s lidmi pro dary Šumí koruny Za tři dny musí splnit Jasmuz rozkaz šlechty Jinak dobrého nic na světě už nepotká Princ míří do vesnice ke staré skalle V tom hostinci ulehne a ruce si bude mnout
Submitted by Cyberwaste — Apr 24, 2025
Slunce plane na východní straně Tančí v korunách, stromy mluví Kudy cesta k tajemné vede hoře O níž praděd vyprávěl, o vzácných nerostech Slunce klesá mimo dohled hvozdů podzimních Oheň a maso, v loži listí Jasmuz sní V plamenech blesky, magický vzduch A ve snu kráčí cestou tolik hledanou Skutečná ta skalní stěna Poutník noci zdraví tvé stáří Kovářova prosba, promluví ať ona Poodhalí rudy i jejich tajemství Trpaslík hledí z otevřených úst hory Do otevřených úst kováře Všechno o něm ví Röri Mistr šlechtění kovů, rud a kamene Vejdi do mého podhoří, naučím tě zázraky Znám dobře tvé trápení Někteří lidé, ti zlomocní Vím kdo jsi a čí potomek Nasbírej dřevo padlé do pece Krásná kladiva, kleště Hleď na plameny, světlo měsíční Kovář jako němý z nádhery Toho nářadí a vzácných surovin Neznámé kovy Horniny fialovočervené Se šlechentým svolením Taví Jasmuz co lidé neznají Kuje a kuje podkovy, v trysku prozpěvující Prosolené vepřové a zbytek piva pro Röriho Jak obrovská pomoc, a tak malou žádá odměnu Ty spíš, Jasmuzi Směje se trpaslík a s ním ozvěna Vstávej, už je bílý den A ty máš dlouhou cestu na bedrech Slunce pálí do očí, svit mezi větvemi Co teď, ach, ten promarněný čas Ve studánce září však čtyři podkovy Hora nikde, ani snová cesta, ani Röri Poklona lesu, díky Paní, Pánovi Díky tajemné hoře, všem silám přírody Skoro až za tmy doma, netrpělivý tam princ Orebyjský syn, a šklebí se povýšeně To mu ale upadl meč Když Jasmuz ho oslnil dílem svým Okoval rychle běhy koně Podkovy zpívaly jako žádné jiné
Submitted by NecroGod — Apr 24, 2025
Jak vidno znáš skrytá tajemnství Kterak udělat věci lidmi neviděné Ušetřím tvůj život pokud mi ukováš Zbroj takovou, co nikdo nespatřil Nikdy už neříkej, komu mám děkovat V této zemi jediným pánem jsem Já Tak jako prabába chodila pro radu K hoře tajemné i Jasmuz vyrazil Bloudil po lese zkoušel najít studánku Směr ztratil, soumrak tmu rozlil Přišel čas ohně, tanec plamenů Soví houkání, ticho lesa Přišel čas noci, hlubokých snění Poutí do míst kam zamlžená cesta Tajemná, horo tajmená Poutník nocí zdraví Tvé stáří Prosím promluv Tajemná horo A sděl svá cenná tajmství Zelené břehy obrovského jezera Třpyt vody vlny hrají barvami Uprostřed ostrov s úžasnými jeleny Mohutnými skoky vznáší se nad vlnami Barvy mění z hnědé na bílou Podle břehu kam skokem dopadnou Na ostrově obrovská jedle Z poloviny zeleň, a z druhé v plamenech Jasmuz na lodi, ta sama k břehům ostrova Dovezla před rytíře na vysokém koni Jeho jméno Trom, syn Paní a Pána A strážce věčného koloběhu Proč strom je zelený, hoří a neshoří Proč jeleni barvu mění Život se mění ve stín a stín ve světlo života Pojď ke mě na koně, jedeme pro zbroj
Submitted by MetalElf — Apr 24, 2025
This track is instrumental.
Pod obrovskou jedlí kotel, a z něj páry srší Překrásnou zbroj Röri nese, dar od Pána a Paní Buď pozdraven, Jasmuzi Hora opět vydala svá tajemství Pivo a vepřové maso chci A znovu pod kotlem mi zatopíš Pevné a vzdušné brnění Jenž žádný šíp neprostřelí Tu zbroj lidé neznají, ani vzácnost její Duhovými barvami se šlechtěné kovy honosí Z jiné strany života dar od Pána a Paní Ještě je zapotřebí Ponořit celé dílo do kotle Lektvarem naplnit roh Tromovi A vzbudit se ze snění Jasmuz celý rozlámaný Slunce na nebi Díky drahým z lesa A donese zbroj k domovu Před domem již čekal princ Bez díků zbroj si odebral A plánuje hned armádu Války vést a vyhrávat "Ušetřím tvůj život, budeš mi sluhou Padat budou království pod našimi meči Neodmlouvej hlupáku stará Můj rozkaz je zákon Už jednou jsem ti řekl, kdo je tady pán A ty stále nemáš úcty dost Tisíc těchto brnění doneseš A klekni před budoucím králem" Starý kovář seřezán do hlavy bez milosti Probral se až v útrobách smrduté hradu kobky Zde dlouho nevydrží, bez jídla a vody Beznadějný pocit, až utrápení k smrti
Submitted by Celtic Frost — Apr 24, 2025
Rozkazy mířené na ztělesněné řemeslo Do trůnního sálu po schodech nahoru Rytinami stromů, zvířat tam zdobeno Ponížený stařec tažen nekrálem Pravý král toho času na cestách obchodních A trůn nesmí ani jeho syn pošpinit Požehnání plamenem i rituál ve studni Vládcům lesa povinnost se s úctou předstvit Dubový trůn Symboly života Symboly lesa Královské znamení Paměti rodu Na stěnách obrazy Stráže tupé bez citů teď slouží princi věrně A ten žádá, šílenec, pro všechny stejné zbroje Přes všechnu zlou potupu má Jasmuz ještě tvář To smí kázat kováři jen opravdový král "Co?! Ty mi budeš poroučet co smím a nesmím? Já jsem král! Král! Slyšíš?" V záchvatu zuřivosti ten lotr usedl Na otcův trůn nepochybně neprávem Ze vznešeného křesla, dřeva, život vytryskl Mohutnými větvemi mu jde po hrdle "Usekejte větve" křičí přidušeně princ A přiřítil se Trom, jezdec v duhové zbroji Jednou ranou stráže srazil, nezbylo jim sil Skoro všechny meče vyměkly na jíl" Dubový trůn Symboly života Symboly lesa Dubový trůn Symboly života Symboly lesa Obrazy smrti "Zabijte kováře, to jsou jeho čáry!"
Submitted by Immortal — Apr 24, 2025
Jasmuz už spí... Jasmuz už spí... Den jakoby potemněl, a přece září Röri zvedá raněné tělo Za mostem duhovým jiný je svět Smrt usedá v starcově tváři To zrádná stráž v princových službách Smrtící ranou kalí naděje všech Kovář pak v slzách omluvu vyšeptá "Odpusť, Paní, že rušil jsem klid." Válečník Trom veze tělo kováře Nad hladinou jezera letí jeho oř Pod jedlí čarovnou k spánku uléhá Jasmuz svoboden v sen se pohroužil Výheň vyhasla jak v Jasmuzových očích jas Již nevychrlí žhavých jisker roj Kladiva netepou jak vřelé srdce kováře Již nevyrobí žádnou čarovnou zbroj Kovárna vychladla jak starcovy paže Již nezazní v té místnosti nástrojů třesk V Zeleném hvozdu usedl na všechny žal Jasmuz usnul, své bohatství dal... Jasmuz už spí... Jasmuz už spí...
Submitted by Celtic Frost — Apr 24, 2025