Večerní samoty
Rozorané pole deprese křísí protipóly plačtivých a apatických struktur chorobné truchlivosti / mé v těchto dnech střídavých fází střízlivé vyklepanosti a euforicky ničivého propadu / do roztrhaného nitra utopených vzpomínek v bahně temnoty roztrhaného nitra touhami po dalce / a snech jež měsíčním svitu denní slunce a jeho paprsky podřezávají mou duši do krve do krve / moje sladká bolestí / uvědomění / pohledem z okna z příliš dlouhé izolace mi mlčením praskají rty a tečou slzy pro touhu za bolest / a věčný sen nech mě krvácet ticho je svobodou / ticho je svobodou není cesty zpět má něžnosti vykoupení / nech mě krvácet v pustém pokoji bez světel ticho je svobodou!
Submitted by Pestilence — Apr 26, 2025
Svítí ti slunce v dlaních? Jsou tak teplé a živé a já po nich toužím moje ruce jsou chladné / a slunce mi spaluje melancholické vědomí našel jsem cestu k euforii ale každé ranní probuzení / zabíjí touhy a já nemám tolik síly doufat tak dlouho tak dlouho probudit se do snu kde vidím / květiny poletovat údolími stínů mých stínů mého prostoru chytám vás něžně mé snové fialky / do studených dlaní chci vás hladit po květech se slzami v očích a pohodit do jezera smutku / jako ten nejkrásnější nejbolestnější monument naděje fialko snová krví z mé paže ti posílám / vzpomínkový polibek na tvou neposkvrněnost splyňme tohle léto spolu / harmonie naděje a bolestí
Submitted by NecroLord — Apr 26, 2025