Smutnice

Jiskra a sval, ocele stisk, povzdechl měch v tichý pláč. Úderů cval se zakousl v cín, ty smíš jak oheň hřát. Všechno, co znal, jsou slzy a pot, povzdechl měch v tichý pláč. Bil o srdce kov a v dlaních měl troud, on smí na nebi hřát. Pálíš touhou, v touze pálíš, z úst Tvých stoupá místo slov jen dým. Vábíš žárem, v žáru vábíš, vůz Tvůj pádí k slabinám nebeským. Na nože hrál, vlasy čechral mu dým, povzdechl měch v tichý pláč. Paprsků žár prostoupil síň, on smí jak oheň hřát. Ukoval tvář, co neznala stín, povzdechla pak v dětský pláč. Pohlédl naň, to jeho je syn, on smí…

Submitted by SerpentEve — Apr 25, 2025

My hair of black flax My voice of bull horn Harvest your wheat before I get my crop And let evil spirits go My beard a field of corn My breath a dust of hooves Harvest your wheat before I get my crop And let evil spirits go The rain of my tears Shall drown your anger So pound in the skies more than I do And let evil spirits go

Submitted by Cyberwaste — Apr 25, 2025

My darling, my dear We walked slopes And lay in rosemary White bodies covered in Earth Smoke The green grave Turned to blossom For seven times I water it with my tears Still waiting for you A timber grave Where a baby Rests sleeping

Submitted by Celtic Frost — Apr 25, 2025

V prstech držím peří sojčí, někde v hloubi srdce trojčí, pod mechem tlí temný stín. V zádech cítím pohled soví, v křídlech bolest, kdo mi poví, kam hlavu svou uložím. Vánek moje pírka čechrá, noc mě hlasem sýčka leká, oh, temné struny lesa zní. V hnízdech hledám kámen drahý ve tmě kouzel ať mi praví, kam poslední chrám postavím. Průvanem proskočí stín, stín z kostí a z pohrobin. V kapradí se ukrývám, kam strach se poděl, jen On ví sám, že utíkám a Návu jsem zas o krok blíž. Dračí zub a kouzel klam, Pomurnikův výkřik znám, zní jako hádkův hlas a vůně blínu vábí nás tolikrát, kolik síly ve mně, když jsem byl mlád. Bludný kořen odkrývám, zůstal jsem sám, jen já sám, na zemi ulehám a Návu jsem zas o krok blíž Jasný bože tři tváře máš Svaroga, Peruna i Velese v sobě objímáš. Ochraň nás před hadem černým my zůstanem tvým lidem věrným…

Submitted by SerpentEve — Apr 25, 2025

Náš osud bloudí po čarách z plamene hádá tančí v tmách. Ve víru dění hledám řád z plamene hádám tančím v tmách. Pálí žárem kouzlem zmámen tančí v tmách tančím v tmách Váš osud hádám čaro pozvedám Usoužená malověrná zubožená znesvěcená zohavená ponížená Náš osud bloudí po čarách

Submitted by NecroLord — Nov 14, 2025

Zabije ťa… Nocí temnou zpívám, divé býlí svírám, v bolavých dlaních oměj tak voní, plavuň a máří list balšámový. Míchám, vábím Tvůj stín. Nechoď cestou , tou trnitou cestou za nevěstou, zpívá nocí temnou očaruje tě starodávnou kletbou. Očaruje, líca pocaluje očaruje , tělo pomiluje pak zabije údy tvé ukryje, hluboko ukryje. Nocí temnou zpívám, její tělo svírám, v bolavých dlaních rány mě pálí, oměj tak voní, list balšámový, leží pod strání krvavý stín. Zabila ťa starodávnou kletbou…

Submitted by Warbringer — Apr 25, 2025

Ty a já jsme víc sbírám luční kvítí tam v kopcích chci ti říct ty a já jsme víc. Slunce nad hlavou mám dlouhý cop ti splétám zpěv ptáků - ten chci znát v ústech touhu mám zpěv ptáků chci ti dát bílý šat oblékám. Ty a já jsme víc košilku ti bílím v mých dlaních zříš slov víc chci ti tolik říct snad zpíváš jako hýl tvou píseň neslyším… Do rukou ti celý svět, můj milý, dám po boku tvém chci jít dál nebudeš sám - před Pánem Bohem před Svarogem před všemi Bohy najednou - při tobě stát. V dobrém ve zlém před Svarogem před všemi Bohy najednou - stát.

Submitted by Corpse Grinder — Nov 14, 2025

Ej, přišla na lože tvé zahalená tmou a stín byl její šat, snad abys neměl strach. V očích jí svitla zář slunce, teplých břehů, tys cítil Vesnu něhu. Ulehla ti v nohou ty tiskneš její líc, stokrát umíral jsi touhou a miloval. Nic víc. Však tentokrát si lehla blízko hlavy tvé. pak stal ses jejím hlasem černé krve žízně mé. Oh, Morano, Morano, ty první ženo, poslední, do mých očí pohlédni a zříš jen bezvětří. To dlouhé pole v obzor vplouvá, jak loď se brodím hladinou, tvá ruka pevně svírá mou a Náv je zahradou. Oh, Morano, Morano, jsem prvním z mužů tvých, za obzor pole vchází v sráz, já klesám na tvůj klín. Ty zaříkáváš bolest mou a z úst tvých proudí stín, pak Náv je zahradou tou poslední, co zřím. Oh, Morano, Morano, má ženo či stařeno, jsi první z nás, já první tvůj, když vpíjí mě Zem a já jsem ponořen do dlaní - očí tvých, těch prvních i posledních…

Submitted by Cyberwaste — Nov 14, 2025