Hrůza zvítězí
Já se vzbudím Padám rychle Jako syčící hvězda vržená z nebí Nade mnou všechny známé konce pokyvují Nejjasnější světlo pode mnou ještě září Ó Daidale! Kam půjde váš syn? Ani nebe, ani peklo ho nepřijme Vědomosti věků za mnou Se mi rojí do uší Devadesát let synapsí V úlu mé hlavy Vzpomínky se navždy vpálí do buňek Chytící se k chřestícímu povědomí Padám Padám Duch Krista číhá na hraně studny Jako lev špehuje stádo Lidská potřeba sama Pohlcuje pochybnost Spásu, účel Všemocnost, bezednost Ó otče, toužím vidět, jak to skončí Postav k zápasu nějaké promyšlené odpadlictví Proti smrtelnému porozumění Mlátícího se ohromného neznáma Promiňte, hrůza zvítězí
Submitted by Warbringer — Jul 03, 2026
Tisíce nekonečen Plavají v zarážkách života Miliardy ryb se dusí smogem Svázané v životnosti, těle a mozku Udělené fasádou vůle Každá akce, ta nejdůležitější Každý dopad, ten nejtrvalejší Chci, aby lidstvo zpívalo, křičelo Znalo mé jméno Broukalo si ho, hymnus nebo klení Mimo mého masa a kostí Ale v jedné generaci Jsme se uvěznili Jedna generace Oddělí žal od hrobu Jedna generace A jsme za pamětí Naše kosti sotva mnohem déle trvají
Submitted by Warbringer — Jul 03, 2026
Nejzávážnější rány schovávají za přítomností Závazek potenciální bolesti Se vždy stane masem Myšlení vyvrtá do svalu Vytesá navyklou muku Až ta dozraje do trápení Poddám se horečné Dekonstrukci svého těla Souhlasím se svým plným vědomím Když postup začne Buňky vráží do buňek Vráží proti nutkání se uchovávat V malströmu sluncí a měsíců Které kolem nás víří Přestaňte mlít a uslyšíte Jak každá šlacha skřípe o kosti Jak žíně vykřikne strunami Každé zranění předurčeno Všechno hnití už obsaženo Jakási smrt leží přímo pod mou kůží A nemůžu zpomalit sprint K rozpletení mé duše Oloupaný naruby A nucený do přítomnosti Já budu kráčet skrz závoj
Submitted by Warbringer — Jul 03, 2026
Fyzika zmatená smrtí Žádná energie neuchována ve ztrátě Všechny schopnosti a znalosti vykrvácejí Utečou z žil Kam to jde? Tolik let strávíme ostřením Vše je pouze, jako bodnout meč do moře Vakuum vědomého utrpení Spolyká nehmotné Zanechá ty ještě živé odrazit entropii
Submitted by Warbringer — Jul 03, 2026
Každý instinkt se posune Oči jsou skelné Mysl se zahalí, ale zaměří se na jediný cíl: Vyhlazení Každý den, každá zkušenost Každá promarněná vteřina se stane smysluplná To vše zrychluje donekonečna v přítomném čase Ve vzteklém nárazu - naprostém konci Který zastaví, zruší, smaže mimo toho hmotného Ty slova rozštěpí atomy rychlostí světla Nechají díry v minulých dimenzích Posunou hmotu do univerzální nerovnováhy Zjizví se každý povrch, kterého se budeme někdy dotýkat Zlomí každou vzpomínku, v které lidstvo někdy žilo V této nanosekundě, kde jenom polovina ze všech zbývá jako koncepce Ten poslední vnímavý neuron touží rozeznat účel Hloupě hledá lidskou odpověď Na nelidskou křivdu Opona padá zmateným tichem
Submitted by Warbringer — Jul 03, 2026