Obsidian
Mnou vchází se do trýznivého města, Mnou vchází se do věčné bolesti, Mnou vchází se k těm, které bůh věčně trestá. Mnou dal pán průchod spravedlnosti, Jsem z boží moci, dílem lásky jdete, Jsem sklenuta nejvyšší moudrostí. Patřím k těm věcem, které v tomto světě Jsou od věků. A navždy potrvám. Zanechte naděje, kdo vstupujete.
Submitted by Nargaroth — Jun 19, 2026
No lyrics have been submitted for this track yet.
No lyrics have been submitted for this track yet.
No lyrics have been submitted for this track yet.
Svěží jak poryv z hor ve tváři, klidný jak hladina před bouří, v té chvíli jiskrou zrak zazáří a mysl utopí v hořkém kouři. Ze sopek touhy a trýznivých snů, kde dandy v kruhu vlastnící hledá – na prahu pohřbu v zástupu dnů, když nicotou v srdci rozhledu nemá; sladké uvolnění, tak jako to prvé, ponořen v zamrzlém prostoru chvil, má duše koupe se v závoji krve, jež tryská z lůna zelených víl…
Submitted by Nargaroth — Jun 19, 2026
Vůkol mě prach, dusivý strach… Co pohltí stín? Cítím jej blíž, černý a těžký, spjatý s mou duší. Oslepený – šedavé nebe – popel z něj padá. Ohromný žár, rysy mi tuhnou v sopečné sklo. Pominul den, vůkol je tma, s ní navždy mladá noc. Není pro sen, ach… pro náš sen bez světel. Naprostý klid rozlitý v nás jak černá řeka. Strávená zem, jen v propasti času znějí žalmů echa.
Submitted by Nargaroth — Jun 19, 2026
Černé svinstvo střepy světla přibité, s čirou lahví ctěnou vprostřed stolu. Chladnou rukou horko uvnitř rozlité, zvláštní chtěnou souhrou opět spolu. Noc je nakloněna úvahám a ubité mé smysly snění. Ukrytý, v sobě hledajíc klíč k zahradám tajným. Z porcelánových prstů kape hudba, mi sedře z kůže lidství, tér. Jediná, prokletá snad, že jsi tu pro mě? Se světlem mě rány bolí, dusí návrat ke dnu.
Submitted by Nargaroth — Jun 19, 2026
No lyrics have been submitted for this track yet.