Loučení se svetem pozemským
Z hlubin věků slavík tesknou píseň nes. Píseň plnou bolu, píseň, kterou pevně třímá děs. Jeho hlas se chvěl, chtěl vzlétnout znova. Pěl píseň z nejsmutnějších - ach, píseň beze slova. A přece pěl o stáří, o nerodící zemi, pěl o ženě, která vládne nade všemi. Pěl o ženě, ženě moudré, která život znala. A pěl o muži, kterému syna vzala. A pěl o zimě, která čin ten mohla omluvit. A pěl o srdci otce, v němž hnul se nejtemnější cit. Tam v kraji řečeném Stremba mohutný dub na pahorku stál. Byl domovem včel, domovem tajemství, vždy s každou bouří rozmlouval. Dobře znal kraje, kde lid nesužuje hlad. Žena vstříc šla jeho tajemství a zaní muž se tiše krad. A slavík pěl o zubech medvědích. Pěl o lese. Pěl o lese, který náhle ztich. Pěl o šípu jenž povětřím se nese. Pěl o smrti. Pěl o smrti, která číhá v lese. Ach, podivný ten byl lov, v němž lovec obětoval šíp stromu. Zvíře ulovilo člověka! Muž přihlíží stařenšině skolu.
Submitted by Pestilence — Apr 26, 2025
Člověk bídný na havraních křídlech nechá se nést. Té barvě smutku budiž odebrána čest. Až jednou vynesou jej mezi bohy, neuzře kořist, jen mohylové hroby. Jen hroby. Mohylové hroby. Hroby. Zůstal sám až v hejnu bratry, sestry měl. Snad proto, že vždy nejvýš létat chtěl. Však jeho pýcha ho stála příliš mnoho sil. Tedy slétl na zem, kde svými druhy pozřen byl. Tak osudu vstříc na havraních křídlech leť. Osud dá každému co jeho jest. Chladnými skutky díl jeho ruku veď, s Tvým jménem však budiž spjata lest, má lest, moje lest! Můj sen je snem mrtvého vládce. Jeho touhy se mých již nikdy nezmocní. To není hřích, za který je třeba kát se. Jeho bolest již navždy zůstane mou radostí. Navždy, navždy! Tak osudu vstříc... Člověk bídný...
Submitted by Nargaroth — Apr 26, 2025
Vytrvej bratře, bys okusil slávu. Tisíc hlav dej za jeho čtvrtou hlavu. Ním krev Vánů ti byla dána. Příkladem vzdoru budiž nám Rujana. Bílý hřebec na zadní se vzpírá. Jen jeho věštbě můžeš pevně věřit. Čtyřmi směry Svantovít se dívá, by uzřel toho, kdo chce síly změřit. Bílý hřebec... Smrt má temné jméno Morana a velkou moc - vysát z těla sílu. Za pouhý slib, že bude požehnaná, směl vrah bdít tiše skrytý v týlu. Slunce smrti do tmy hnáno. Nocí září mosty z ledu. Podivnou vůni bude mít ráno, bude cítik krví s příchutí jedu. Ach ano, dnešní den potemněl a stařec plakal, nevěříc co se stalo. Vnuk jeho vnuka si víc již nevzpoměl. Všechnu Tvou krásu ti moře vzalo. ARKONO! Smrt má... Slunce... ARKONO!
Submitted by MetalElf — Apr 26, 2025
Chci věřit, že jsi jiná, že jsi jiná než všechny tyhle ženy. Chci jen říct, že slastně se mi zapomíná, když Tvou krásou jsou mé oči zaslepeny. Kruté děvy smyslu zbavené, vy křehkou duši zmučily jste tíhou pout. Ubohá vílo mé srdce je raněné, smrtelně raněné touhou Tě obejmout. Dívko nevinná, proč jen ústá Tvá se rozechvěla? Snad strachem, že tento čin Tvou krásu zahubí. O mocném kouzlu lesního rohu jsi mi pověděla, jeho tklivý tón však smrt k životu probudil. Kruté děvy... Něžně obejmout Chci věřit...
Submitted by BloodShrine — Apr 26, 2025
Truchleme pro tento den, ve víru trápení všechen cit byl rozmeten. Píseň má je ódou skal. Být amor z krve mé, též by se rozplakal. Hleď, zde je srdce mé, jenž jsem skládal k nohám tvým. Mé ruce znavené, krví rudnou květy kopretin. A hrdlo sevřel žal, zrak propadá snům bolestným. Ze snáře prorok listy rval pro lásku stálou jako dým. Proklínám ústa, jenž spočinula na jejich rtech. Nech chromé jsou ruce, které vzala do svých dlaní. Ta poslední ze slov však vzala mi dech. Já vyřkl krutou kledbu, nyní pykat mám za ni. Ach smrti, tys tak vlídná. Věčný spánek mě ze sna probudil. Píseň má je... Hleď zde je...
Submitted by Corpse Grinder — Apr 26, 2025
Pochválen budiž dneÅ¡nà den, De, kdy budou sÅ¥ati vÅ¡ichni kati. A mrtvý kat bude v chrámu povÄÅ¡en, Hanobà vÃru, za to se krutÄ platÃ! MarnÄ bys hledal v naÅ¡em chrámu kÅÞ, VÅ¡ak oltáŠskvostný má, to odpÅÃsahat mohu. Hrdlo se sevÅe, byÅ¥ jej jen chvÃli nevidÃÅ¡, On ctÄn byl v RetÅe, vÅ¡ak nemilý byl bohu. Radegast Zástupy jnovÄrcu Äeká cesta daleká, Dlouhá pouÅ¥ dláždÄná tryznà obÄtÃ. Když strážce modly uzÅe jejich ÄlovÄka, Nevelà k boji, jen vznese prokletÃ: Až se nemes dotkne nový chrám, Matka zemÄ vÃce nevydá své plody, OÄi slepce marnÄ se zvednou k výšinám, DržÃce grál plný smrdÃcà vody. Ach ne! To ne! To nikdy ne! Pochválen budiž dneÅ¡nà den, De, kdy budou sÅ¥ati vÅ¡ichni kati. A mrtvý kat bude v chrámu povÄÅ¡en, Hanobà vÃru, za to se krutÄ platÃ! MarnÄ bys hledal v naÅ¡em chrámu kÅÞ, VÅ¡ak oltáŠskvostný má, to odpÅÃsahat mohu. Hrdlo se sevÅe, byÅ¥ jej jen chvÃli nevidÃÅ¡, On ctÄn byl v RetÅe, vÅ¡ak nemilý byl bohu. Radegast
Submitted by Grave666 — Apr 18, 2026
No lyrics have been submitted for this track yet.
Ty, který vlast jsi dal, Dej nám znamenÃ, By krutÄ litoval Ten, kdo káže mámenÃ. Ty, kterýs moudrým byl A silou oplýval, Kéž by jsi vÄÄnÄ Å¾il, V naÅ¡ich srdcich navždy pÅebýval. Sámo! Tedy v pamÄti mÄj jmena tÄch, kteÅà hrdými byli. Hold nynà vzdej tÄm, kteÅà o tvém Å¡tÄstà vždycky snili. A obdaruj toho, kdo dar ti chtÄl dát, Vždyt nenà mnoho tÄch, kteÅà mohou klidnÄ spát. K naÅ¡Ãm synům, prosÃm, milostiv mud, A proto nase kroky bedlivÄ stÅež. Otce naÅ¡ich otců po právu suÄ A nám potom stejnÄ jako jim mÄÅ. V zrcadle naÅ¡ich skutku shlédneme tváÅ, I ona se shlédla v jedné ze mnoha cest. Radil ji pÅÃtel nebo snad lháÅ? Razpozná ji jestÄ vůbec nÄkdo ve trpytu hvÄzd? Tedy v pamÄti mÄj jmena tÄch, kteÅà hrdými byli. Hold nynà vzdej tÄm, kteÅà o tvém Å¡tÄstà vždycky snili. A obdaruj toho, kdo dar ti chtÄl dát, Vždyt nenà mnoho tÄch, kteÅà mohou klidnÄ spát. Ty, který vlast jsi dal, Dej nám znamenÃ, By krutÄ litoval Ten, kdo káže mámenÃ. Ty, kterýs moudrým byl A silou oplýval, Kéž by jsi vÄÄnÄ Å¾il, V naÅ¡ich srdcich navždy pÅebýval. Sámo!
Submitted by NecroLord — Apr 18, 2026
Chraň to poslední, dobře chraň to místo ve svém srdci. Svět se nemění. Věz, že kdos tě opět zradí brzy. Věz, že dechem těch, kdož se tajně modlí ku prospěchu, budeš hnán na druhý břeh, kam se jen sotva chodí pro útěchu. I když slunce svítí, není vše jak by se zdálo. Skvostného kvítí je v srdcích těch žalostně málo. A plané sliby rodí ústa usměvavá, snad se jim líbí o slova zakopávat. Srdce jaté v řetězech na duši bílou vrhá stín. Hrůzný nápis na mohutných zdech je prvním ztělesněním slov, která se záhy mění v čin. Temný mrak hněvu náhle nevinnou mysl zahalí a chlad srdce chabé paže zocelí. Stále je méně toho, co smutné oči nerady vídaly, však za to již nikdy skutečné štěstí poznat neměly. I když slunce...
Submitted by Celtic Frost — Apr 26, 2025
Ach, jak bezstarostnÄ bohové s osudy si hráli A kochali se vÃtÄzstvim, Než dÃky lásce rozpoznali, kde se mÄnà štÄstà v neÅ¡tÄstÃ. Tehdy jeden z lepych bohu pravil: âA dost! Božské tváÅi smutek nesluÅ¡Ã. Tedy seÅ¡lem na zem lásku, by vryka lidem Å¡ramy do duÅ¡Ã.â VÄz, že bolest si ke mnÄ cestu naÅ¡la sama, Ale radosti té se musÃm znovu nauÄit. Radost je jak sliÄna dÃvka a bolest zase pyÅ¡ná dáma, Ktere nelze poruÄit. Né dnes, ale snad již zÃtra budu plakat blahem. Mé slzy nadobro smyjà to krátke dojetÃ. VždyÅ¥ radost je pro mne nebýt vrahem, Ale být jen jeho Å¡Å¥astnou zkrvavenou obÄtÃ. A co na tom, že zha nobeny jsou mé sny, AlespoÅ jim, aÄ strnule, se nynà mohou smát. Tak Åekni proÄ, proÄ bych mÄl být neÅ¡Å¥astný, Když mi poÄnou srdce z tÄla rvát. Ach, jak bezstarostnÄ bohové s osudy si hráli A kochali se vÃtÄzstvim, Než dÃky lásce rozpoznali, kde se mÄnà štÄstà v neÅ¡tÄstÃ. Tehdy jeden z lepych bohu pravil: âA dost! Božské tváÅi smutek nesluÅ¡Ã. Tedy seÅ¡lem na zem lásku, by vryka lidem Å¡ramy do duÅ¡Ã.â VÄz, že bolest si ke mnÄ cestu naÅ¡la sama, Ale radosti té se musÃm znovu nauÄit. Radost je jak sliÄna dÃvka a bolest zase pyÅ¡ná dáma, Ktere nelze poruÄit.
Submitted by johnmansley — Apr 18, 2026
Thanks to burzumescu for sending tracks ## 6-8, 10 lyrics. Submits, comments, corrections are welcomed at webmaster@darklyrics.com DISSOLVING OF PRODIGY LYRICS
Submitted by NecroGod — Apr 18, 2026