Loučení se svetem pozemským

Z hlubin věků slavík tesknou píseň nes. Píseň plnou bolu, píseň, kterou pevně třímá děs. Jeho hlas se chvěl, chtěl vzlétnout znova. Pěl píseň z nejsmutnějších - ach, píseň beze slova. A přece pěl o stáří, o nerodící zemi, pěl o ženě, která vládne nade všemi. Pěl o ženě, ženě moudré, která život znala. A pěl o muži, kterému syna vzala. A pěl o zimě, která čin ten mohla omluvit. A pěl o srdci otce, v němž hnul se nejtemnější cit. Tam v kraji řečeném Stremba mohutný dub na pahorku stál. Byl domovem včel, domovem tajemství, vždy s každou bouří rozmlouval. Dobře znal kraje, kde lid nesužuje hlad. Žena vstříc šla jeho tajemství a zaní muž se tiše krad. A slavík pěl o zubech medvědích. Pěl o lese. Pěl o lese, který náhle ztich. Pěl o šípu jenž povětřím se nese. Pěl o smrti. Pěl o smrti, která číhá v lese. Ach, podivný ten byl lov, v němž lovec obětoval šíp stromu. Zvíře ulovilo člověka! Muž přihlíží stařenšině skolu.

Submitted by Pestilence — Apr 26, 2025

Člověk bídný na havraních křídlech nechá se nést. Té barvě smutku budiž odebrána čest. Až jednou vynesou jej mezi bohy, neuzře kořist, jen mohylové hroby. Jen hroby. Mohylové hroby. Hroby. Zůstal sám až v hejnu bratry, sestry měl. Snad proto, že vždy nejvýš létat chtěl. Však jeho pýcha ho stála příliš mnoho sil. Tedy slétl na zem, kde svými druhy pozřen byl. Tak osudu vstříc na havraních křídlech leť. Osud dá každému co jeho jest. Chladnými skutky díl jeho ruku veď, s Tvým jménem však budiž spjata lest, má lest, moje lest! Můj sen je snem mrtvého vládce. Jeho touhy se mých již nikdy nezmocní. To není hřích, za který je třeba kát se. Jeho bolest již navždy zůstane mou radostí. Navždy, navždy! Tak osudu vstříc... Člověk bídný...

Submitted by Nargaroth — Apr 26, 2025

Vytrvej bratře, bys okusil slávu. Tisíc hlav dej za jeho čtvrtou hlavu. Ním krev Vánů ti byla dána. Příkladem vzdoru budiž nám Rujana. Bílý hřebec na zadní se vzpírá. Jen jeho věštbě můžeš pevně věřit. Čtyřmi směry Svantovít se dívá, by uzřel toho, kdo chce síly změřit. Bílý hřebec... Smrt má temné jméno Morana a velkou moc - vysát z těla sílu. Za pouhý slib, že bude požehnaná, směl vrah bdít tiše skrytý v týlu. Slunce smrti do tmy hnáno. Nocí září mosty z ledu. Podivnou vůni bude mít ráno, bude cítik krví s příchutí jedu. Ach ano, dnešní den potemněl a stařec plakal, nevěříc co se stalo. Vnuk jeho vnuka si víc již nevzpoměl. Všechnu Tvou krásu ti moře vzalo. ARKONO! Smrt má... Slunce... ARKONO!

Submitted by MetalElf — Apr 26, 2025

Chci věřit, že jsi jiná, že jsi jiná než všechny tyhle ženy. Chci jen říct, že slastně se mi zapomíná, když Tvou krásou jsou mé oči zaslepeny. Kruté děvy smyslu zbavené, vy křehkou duši zmučily jste tíhou pout. Ubohá vílo mé srdce je raněné, smrtelně raněné touhou Tě obejmout. Dívko nevinná, proč jen ústá Tvá se rozechvěla? Snad strachem, že tento čin Tvou krásu zahubí. O mocném kouzlu lesního rohu jsi mi pověděla, jeho tklivý tón však smrt k životu probudil. Kruté děvy... Něžně obejmout Chci věřit...

Submitted by BloodShrine — Apr 26, 2025

Truchleme pro tento den, ve víru trápení všechen cit byl rozmeten. Píseň má je ódou skal. Být amor z krve mé, též by se rozplakal. Hleď, zde je srdce mé, jenž jsem skládal k nohám tvým. Mé ruce znavené, krví rudnou květy kopretin. A hrdlo sevřel žal, zrak propadá snům bolestným. Ze snáře prorok listy rval pro lásku stálou jako dým. Proklínám ústa, jenž spočinula na jejich rtech. Nech chromé jsou ruce, které vzala do svých dlaní. Ta poslední ze slov však vzala mi dech. Já vyřkl krutou kledbu, nyní pykat mám za ni. Ach smrti, tys tak vlídná. Věčný spánek mě ze sna probudil. Píseň má je... Hleď zde je...

Submitted by Corpse Grinder — Apr 26, 2025

No lyrics have been submitted for this track yet.

No lyrics have been submitted for this track yet.

No lyrics have been submitted for this track yet.

Chraň to poslední, dobře chraň to místo ve svém srdci. Svět se nemění. Věz, že kdos tě opět zradí brzy. Věz, že dechem těch, kdož se tajně modlí ku prospěchu, budeš hnán na druhý břeh, kam se jen sotva chodí pro útěchu. I když slunce svítí, není vše jak by se zdálo. Skvostného kvítí je v srdcích těch žalostně málo. A plané sliby rodí ústa usměvavá, snad se jim líbí o slova zakopávat. Srdce jaté v řetězech na duši bílou vrhá stín. Hrůzný nápis na mohutných zdech je prvním ztělesněním slov, která se záhy mění v čin. Temný mrak hněvu náhle nevinnou mysl zahalí a chlad srdce chabé paže zocelí. Stále je méně toho, co smutné oči nerady vídaly, však za to již nikdy skutečné štěstí poznat neměly. I když slunce...

Submitted by Celtic Frost — Apr 26, 2025

No lyrics have been submitted for this track yet.

No lyrics have been submitted for this track yet.